Ruprechtov

Autor: Petr Veselý <info(at)povetrnik.wz.cz>, Téma: Dochované, Vydáno dne: 29. 12. 2005

Typ: holandský
Stav: původní, funkční
Kraj: Jihomoravský
Okres: Vyškov
Využití: penzion


Ruprechtov 2005
Ruprechtov 2005
Ruprechtov 1930
Mlýn v roce 2005 Detail H. turbíny Mlýn kolem roku 1930

Větrný mlýn se nachází na severozápadním okraji obce vpravo od silnice 379 na Blansko za pilou. Chráněná technická památka I. kategorie s ochranným pásmem stavby. Mlýn je navržen do seznamu památek UNESCO.

RUPRECHTOV - Historie mlýna

Zděný větrný mlýn v Ruprechtově byl vybudován v trati „Na Žlíbkách”, u tehdejšího čp 213, vpravo od silnice do Podomí. Mlynáři zde bývali C. Vágner, A. Čtvrtníček, A. Gottwald, později další Gottwaldové, M. Vlachová, Navrátil, M. Přikrylová, J. a M. Pliskovi, F. Přikryl, J. Tesař. Rovněž v tomto mlýně byl provoz úředně zastaven tzv. říšskoněmeckou vojenskou správou, k fyzickému záboru a zapečetění zde však nedošlo. Podle kronikářské zprávy se na mlýně po osvobození již nemlelo (nemůžeme vyloučit občasné šrotování).

Počátky zděného mlýna v Ruprechtově podle dosavadních zjištění sahají k roku 1873. Tehdy rolník Cyril Vágner z Ruprechtova, podsedník na usedlosti čp. 12, a jeho společníci A. Čtvrtníček a tehdejší starosta A. Gottwald se spojili k výstavbě stabilního zděného mlýna. Rok výstavby odpovídá tehdejšímu stavebnímu trendu těchto technických staveb na Drahanské vysočině v jejím podhůří již nejméně od padesátých a šedesátých let 19. století. Tehdy totiž v této oblasti vznikla většina dochovaných zděných větrných mlýnů.
Jaký byl vzhled a provoz zděného větrného mlýna v Ruprechtově v 70. letech 19. století, můžeme doposud jen předpokládat podle dochované kronikářské zprávy (záznam podání druhého mlynáře R. Gottwalda) a dále podle obdobně zachovalých mlýnů stejného typu, např. v Ostrově u Macochy, na Kořenci, anebo - vzato z jiné oblasti ve Chvalkovicích na Vyškovsku.
Je pravděpodobné, že mlýn v této době měl tradiční pohon větrným kolem o čtyřech křídlech - lopatách, vyplněných dřevěnými štěpinami - péry - vkládanými do rámu lopat podle síly větru. Lopaty byly uklínovány na dřevěném hřídeli - valu, opatřeném převodovým tzv. palečným kolem, které zabíralo do menšího cévového kola svými dřevěnými palci. Z této hřídele pak bylo poháněno tradiční mlýnské složení s kameny, zřejmě pískovcovými. Lze se domnívat, že tento pohon stačil svou silou na jedno, nanejvíš na dvě mlýnská složení, avšak v tomto případě počet složení bezpečně prokázán není.
Co lze zcela určitě předpokládat, je skutečnost, že mlýn měl otáčivou střechu uloženou na obvodové kolejnici, která se pohybovala na železných rolnách proti větru pomocí vrátků. Tento mechanismus se nedochoval.

Ruprechtov historie

Na snímcích mlýn v letech 1933, 1937, v 50. letech, 1974 a v 80. letech
Zcela jiná stavební a konstrukční situace mlýna nastala v době, kdy na ruprechtovský „holanďan” (jak se tyto stavby po mlynářsku nazývaly) byla nainstalována nová větrná turbina, zvaná podle svého vynálezce a konstruktéra, amerického farmáře Halladayova turbina. O přesné době výstavby turbiny, o způsobu stavby a o tehdejším provozu toho není mnoho známo. Zasloužil se o to nejen celkový neblahý vývoj objektu samotného, nýbrž také dlouholetý nazájem o zachování a dokumentaci tohoto větrného motoru, související s likvidací mlynářského řemesla a se snahou navždy umlčet jakoukoli památku či připomínku technické iniciativy „třídně nepřátelského stavu”.

Za tohoto stavu podle terénních průzkumů a archivních zpráv lze doposud pouze předpokládat určité skutečnosti a rekonstruovat historii mlýna a turbiny.

V roce 1882 byl tradiční zděný mlýn se čtyřmi lopatami s otáčivou střechou postižen větrnou smrští. Celá střešní konstrukce mlýna s hřídelem, převody i s částí kamenného zdiva byla vyrvána a smetena do sousedního žlebu. Mlynář Vágner se rozhodl pro modernizaci mlýna. Po získání poznatků o novém větrném motoru postupoval na svou dobu pokrokovým racionálním přístupem. Nejdříve zhotovil model mlýna s předpokládanou konstrukcí turbiny s dvojicí kormidel, což představovalo tehdy technickou inovaci proti běžným typům tehdejších turbin. dále zhotovil dřevěné modely všech ozubených převodů a kovových součástek. Jejich originály dal odlít v závodě Wichterle - Kavařík v Prostějově. poté vyrobil vyrobil dřevěné technologické zařizení mlýnice. K vybavení turbiny připojil brzdu, ovladatelnou ze všech podlaží budovy. Instalace turbiny a přestavba mlýna stála údajně 5.600 rakouských zlatých. Za příznivého větru mlýn semlel až 10 metráků meliva denně. Pracoval bez závad do roku 1890, kdy Ruprechtov postiha nová vichřice, která servala turbinu opět do blízkého žlebu.

Oprava si vyžádala 500 rakouských zlatých. Na lešení nad střechou byly po kládách lany vytahovány všechny součásti. Turbina byla uklínována a zajištěna v otáčivém loži tak, aby se podobné nehody již nemohly opakovat. Stavba turbiny a přestavba mlýna mlynáře Vágnera zcela vyčerpala a zadlužila. Navíc na mlýně ztratil svého syna, který se ztrhal námahou při manipulaci s obilím. Závazky na mlýně kolem 12.000 zlatých a ztráta syna mlynáře zruinovaly. v roce 1894 proto mlýn převzal jeho zeť Robert Gottwald. Ani on nezvládl zadlužení mlýna a v roce 1905 odprodal mlýn svému bratru Antonínu Gottwaldovi, který počal mlýn pronajímat. Jeho starší bratr Arnošt Gottwald rozšířil provoz mlýna o pásovou pilu na větrný pohon. Jak dlouho toto zařízení pracovalo a kdy zaniklo, není doloženo. Po úmrtí Antonína Gottwalda v roce 1917 začal mlýn měnit majitele, jak bylo již uvedeno.

Příběh mlynáře Cyrila Vágnera dokládá, jak vysokou daň někdy museli mlynáři platit za snahu o technický a konstrukční pokrok. Přes tragický osud svého tvůrce se jeho turbina nakonec stala příkladem technické inovace moravského větrného mlynářství.

Halladayovy turbíny v Sivicích a ve Tvarožné zanikly již v první třetině 20. století. Turbína v Ruprechtově však přečkala ve funkčním stavu i léta čtyřicátá. V plné funkci je doložena například k létům 1933 a 1937. Podle pamětníků i přes konstatování kronikáře, že po osvobození se na mlýně již nemlelo, namůžeme vyloučit ani občasné šrotování. koncem padesátých let následuje etapa, která se podepsala na zchátrání a konečném zániku vzácné turbiny a na devastaci celého mlýna. po zastavení provozu mlýna přechází budova do rukou nejrůznějších „uživatelů“, kteří tu hospodaří po svém. památkáři a muzejníci v 70. letech marně volali po ochraně vzácného mlýna a turbiny, marně poukazují na unikátní technickou a historickou hodnotu díla. Naopak reakce tehdejších okresních a stranických orgánů způsobuje svévolnou výstavbu naforemného skladiště v bezprostřední blízkosti mlýna, čímž jsou větrné a urbanistické poměry objektu definitivně narušeny a tento stav dodnes hyzdí ochranné pásmo památkové budovy mlýna.

Teprve 90. léta znamenají obrat a počíná velmi obtížná renovace objektu a unikátní větrné turbiny.

Při zkoumání dokladů o původních Halladayových turbinách jsme odkázáni na dobový obrazový materiál (fotografie a pohlednici) a v případě ruprechtovské turbiny na kronikářský zápis podání mlynáře Roberta Gottwalda. Rovněž při poznání originálního větrného motoru jsme na tom relativně lépe , než v dalších dvou případech. Až do poloviny 70. let 20. století se totiž zachovalo torzo původního motoru na mlýnské budově, takže řada pamětníků má ještě v patrnosti vzhled turbiny. V 70. letech v rámci průzkumu větrných mlýnů na Moravě Technické muzeum v Brně podniklo rovněž dokumentační akci u vybraných zděných a dřevěných mlýnů a vyhotovilo poměrně podrobnou měřičskou i fotografickou dokumentaci budovy, částečně strojního zařízení a torza turbíny. Z této dokumentace bylo možno později vycházet při renovaci Halladayovy turbíny.

Cílem rekonstrukce bylo uvést objekt z vnějšího pohledu do původního stavu a interiér adaptovat k novému účelu tak, aby byl zachován jeho charakter a původní částečně dochované strojní zařízení. Vzhledem k tomu, že paní majitelka Blanka Sládková je jsou s manželem architekti, zpracovali studii a koncem roku 1992 dokončili projekt rekonstrukce mlýna, zatímco projekt obnovy Halladayovy turbíny trval další měsíce. Neexistovala žádná dokumentace, dochovala se pouze fotografie mlýna s turbinou z roku 1937.

Podle této jediné fotografie se dala odvodit velikost turbiny a mohlo vzniknout rozměrové schéma. Zároveň majitelé dostali k dispozici dokumentaci Halladayovy turbiny z Technického muzea v Brně a z archivu Dr. Jaroše. S použitím těchto dvou základních podkladů mohl být zpracován prováděcí projekt turbiny. Začalo období neúspěšného shánění sponzorů, korespondence do USA, odkud patant pochází, hledání peněžního ústavu pro poskytnutí úvěru, žádostí o příspěvky na rekonstrukci z Ministerstva kultury i z Okresního úřadu ve Vyškově.

V polovině roku 1993, na základě osobních návštěv podniků i osobních návštěv podniků i soukromníků prováděli majitelé výběr jednotlivých profesí. Byli si vědomi, že ani projekt jimi zpracovaný, nemůže pojmout veškeré jejich představy o realizaci.. A proto se rozhodli věnovat co nejvíce času přímo na stavbě i přes značnou vzdálenost od jejich bydliště (Praha). Souběžně došlo k vyřizování stavebního povolení, které zabralo rok práce. Jen malý počet zúčasněných si uvědomoval, že se nejedná o výstavbu rodinného domku, ale o záchranu památky za velmi obtížných podmínek. Stavební povolení bylo vydáno v závěru roku 1993. V této době již probíhaly přípravné tesařské práce pro výměnu dřevěných konstrukcí. Trámy obrovských rozměrů bylo velmi obtížné dopravit dovnitř mlýna úzkými okny, v objektu nebyla elektřina, voda ani kanalizace. Vlastní realizace stavby začala v dubnu 1994 provedením elektrické přípojky. Následovaly tesařské práce, které si vyžádaly po odkrytí části dřevěných konstrukcích mnohem většího rozsahu, než byl původní předpoklad. Zednické, instalatérské a truhlářské práce probíhaly do konce roku 1994.

Jednotlivé díly turbíny mimo žaluzií byly vyrobeny na podzim 1994, a tak bylo možno zahájit možno zahájit montáž. Příprava osazení turbiny se prováděla převážně o výkendech zimních měsíců, v období nejdrsnějšího počasí, takže v prosinci 1994 byla turbina již funkční, zatím na lešení před mlýnem. Poslední náročné přípravy k osazení proběhly ve sněhových vánicích a 4. ledna 1995 byla turbina během necelých dvou hodin osazena. Turbina má průměr 10 metrů, hmotnost 2 tuny a otáčí se ve výšce 16 metrů nad zemí.

Mýn je veřejnosti přístupný pouze v říjnu, jinak po domluvě s průvodcem.