Větrné poměry na Moravě a ve Slezsku

Autor: Petr Veselý <info(at)povetrnik.wz.cz>, Téma: Konstrukce, Vydáno dne: 02. 02. 2006

Článek pojednává o větrných poměrech ma Moravě a ve Slezsku oblastech s největším výskytem větrných mlýnů v Českých zemích.

Ke konci 18. a hlavně na začátku 19. století se větrné mlýny začaly stavět překotným tempem v celé střední Evropě. Němečtí badatelé toto období nazývají také „Windmühlerenaissance”. Důvodem k masovému rozšíření větrných mlýnů nebyly jen důvody hospodářské a sociální, související s rozkladem feudálního řádu, ale také nedostatek vody a vhodné podmínky povětrnostní. Rostoucí počet větrných mlýnů v období nástupu kapitalismu doplňoval a někde i nahrazoval nedostačující síť vodních mlýnů. Větrné mlýny také vytlačovaly - stejně jako vrchnostenské zákazy - málo výkonné ruční mlýnky. Nestavěly se zpravidla v těch oblastech, kde pro to nejsou předpoklady, jako např. v horských krajích. Avšak někdy i tam se v první čtvrtině 20. století stavěly větrné mlýny, konstrukčně a složením přizpůsobené horským přírodním podmínkám.

Výskyt větrných mlýnů je závislý na vodohospodářských podmínkách dané lokality. Platí zde nesporné pravidlo, že větrné mlýny vznikaly především v místech s nedostatkem vodní energie v povrchových tocích nebo naopak v místech s častými povodněmi.

Další závislost výskytu můžeme najít na větrných poměrech. Větrné mlýny mohly vznikat pouze v místech s příznivými větrnými poměry a s příhodným utvářením terénu. Pro větrný mlýn není tak rozhodující rychlost větru, ale především převládající směr větru a jejho četnosti a dále bezvětří a četnostem jeho výskytu. Nejzásadnější přínos na toto téma přinesla práce Dr. Calábka z roku 1961.

Na velké části území Česka jsou větrné podmínky poměrně dobré, a proto se tu také dosti často s větrnými mlýny setkáváme. Bezvětrných dnů na Moravě a ve Slezsku je zhruba 25 % až 33 %. Vichřice jsou poměrně řídké a důmyslná konstrukce větrného mlýna jim vzdoruje. Není náhoda, že nejintenzivnější výskyt větrných mlýnů je v Moravské bráně, která přímo zprostředkovává vyrovnání tlakových poměrů sousedních oblasti prouděním vzduchu; také ve Slezsku, na Hané a v ostatních přilehlých oblastech je dostatek vzdušných proudů, nejčastěji západních, jihozápadních a severovýchodních. V Hornomoravském úvalu mají převahu větry severní, větry západní, západojižní a západoseverní tvoří asi 40 %, východní jen 16 %. Ve stanici Kroměříž je také pozorována převaha větrů západních a severních. V okolí Opavy připadá přes 50 % na větry západní a severní, 25 % na bezvětrné dny a pod 25 % na větry směrů východních a jižních.

Mapa převládajících větrů


Ze zjištěných údajů vyplývá, že v otevřených nížinách a úva1ech i v mírně zvlněných pahorkatinách do nadmořských výšek 300 m je průměrný převládající směr větru blízký západnímu směru. V podhůří a v horských oblastech je proudění vzduchu ovlivňováno orografickými poměry. Ve vrcholových částech pohoří převládá opět západní směr. Na Českomoravské vrchovině se přízemní proudění vzduchu v zásadě neodchyluje od západního směru. Horská hradba Karpat odchyluje pak směr větru téměř o 45°, takže již ve Vyškovském úvalu a v Moravské bráně převládá jihozápadní proudění. Od jihozápadního směru se proudění vzduchu odchyluje v údolích Jeseníků a Beskyd, kde se však značně uplatňují místní údolní systémy vzdušného proudění.

Průměrná rychlost větru pro oblast Moravy a Slezska 3,2 m/s je v souladu s celkovým ubýváním větrné rychlosti v Evropě od západu k východu. Četnosti výskytu případů s bezvětřím (tj. případu, kdy rychlost větru nedosahuje 0,5 m/s) zpracoval Calábek podle údajů v Tabulkách Podnebí ČSSR. Kartograficky je zachytil na mapě Četnosti výskytu bezvětří v rozmezí 11-30% jsou tam vzaty za normální, četnosti bezvětří do 10% jako podnormální, nad 30% jako nadnormální.

V moravských krajích tak vymezil oblasti s nadnormálním výskytem bezvětří v orograficky chráněných závětrných polohách v jižní části Českomoravské vrchoviny (okolí Dačic), ve východní části Českomoravské vrchoviny v pásmu severojižního směru podél linie Bystřice nad Pernštejnem - Náměšti nad Oslavou - Rouchovany, v severozápadní a severovýchodní části Hornomoravského úvalu s přilehlou oblastí Nízkého Jeseníku (Prostějov, Město Libavá), v jihovýchodním podhůří Ždánického lesa (Klobouky, Mutěnice) a na Ostravsku.

Mapa četnosti bezvětří


Oblasti s podnormálním výskytem bezvětří zaujímají především nejvyšší horské polohy Jeseníků, Rychlebských hor, Beskyd, Javorníků a Bílých Karpat, návětrné polohy horských pásem (podhůří Bílých Karpat, Vizovické vrchy, podhůří Beskyd, Chřiby, Litenčické vrchy, Pavlovské vrchy, severní část Drahanské vrchoviny) a oblasti, kde je sklon terénu shodný s převládajícími směry větrů bez větších horských překážek (jihozápadní část Českomoravské vrchoviny, jižní část Hornomoravského úvalu a jižní část Dyjskosvrateckého úvalu).

Porovnáme-li Calábkovu mapu četností bezvětří s výskytem větrných mlýnů na Moravě a ve Slezsku, jejichž zvlášť výrazné soustředění je v okolí Moravské brány, v severním podůří Nízkého Jeseníku, v jižní části Hornomoravského úvalu, ve Vyškovské bráně, v jižním podůří Ždánického lesa a na Drahanské vrchovině, vidíme, že největší soustředění větrných mlýnů se v zásadě shoduje s oblastí podnormálního výskytu bezvětří, tedy s oblastí relativně stálých větrů.

Stavitelé větrných mlýnů, třebaže neměli k dispozici potřebné klimatologické charakteristiky daných lokalit, byli na základě empirického pozorování přírody dobře seznámeni s větrnými poměry a větrné mlýny zakládali na místech poměrně stálých, pravidelných a rovnoměrných větrů dostatečné síly.