1) Všeobecná literatura
- Kol. autorů: Základy muzejní konzervace. Muzeografické učení texty III. Brno 1989, 285 s.

- Kotlík, P.: Stavební materiály historických objektů. Praha 1999, 112 s.

- Kolektiv autorů: Chemie v práci konzervátora a restaurátora. Praha 1987, 256 s.

- Kololektiv autorů: A-Z konzervátora. Bratislava 1982, 401 s.

- Nikitin, M.K.-Meľnikova, E.P.: Chemie v konzervátorské a restaurátorské praxi. Brno 2003, 232 s.

- Štorm B.: Základy péče o stavební památky, NPU, Praha 2007, 190 s.

2) Články a menší sborníky
- Kol. autorů: Konzervace vodou nasyceného dřeva. Sborník STOPU. Praha, 2004, 46 s.

- Koudelová, J.-Šimčíková, M.: Zásady průzkumu objektů dřevěné architektury v muzeích v přírodě. In: Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů, Cheb 2006. Brno 2006, s. 97-104.

- Kizlink J.: Možnosti chemické ochrany a konzervace historického dřeva. In: Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů, Brno 2003. Brno 2003, s. 38-41.

3) www - stránky
- Stránky Jihočeského kraje

- Stránky Moravskoslezského kraje - Pokračování obnovy a konzervace mlýnské technologie - Vodní mlýn Wesselsky II.N.P. a mezipatro II.N.P. - 1 etapa

Stručný přehled údržby větrného mlýna v Partutovicích, jak nám jej vlastními slovy předal majitel Jan Kandler.

Praktické zkušenosti z dlouhodobé péče o větrný mlýn v Kuželově
Toto téma je velice rozsáhlé a složité. Většinou se konzervací a údržbou materiálů zabývají celé knihy, my se však zaměříme na část, která nás nejvíce zajímá, a to údržba materiálů, které převažují na větrných mlýnech. Samozřejmě v krátkém příspěvku neprobereme všechny materiály, pouze ty nejčastěji se vyskytující. Na mlýnech holandského typu budou převažujícími materiály kámen, cihly, dřevo, kov, sklo a jako doplňující pak kůže, textil a papír.

Při přípravě opravy dřevěné konstrukce je třeba v první řadě zjistit co nejpřesněji rozsah a způsob napadení, při zvýšené vlhkosti i zdroj a příčiny vnikání vlhkosti do konstrukcí.

Interiér mlýnů je tvořen různorodým materiálem různého stáří. Péče o celý komplex je velice složitá a náročná. Pokud to jen jde, vyplatí se provádět kontrolu spojenou zároveň s běžnou údržbou častěji, než pak najednou opravovat polovinu stavby i s vybavením. Mnohé věci si sám majitel, pokud je alespoň trošku zručný, dovede udržovat sám. Ne na všechno ale stačí. Kde však je ta hranice, kterou se nesmí překročit, aby nedošlo k nezvratnému poškození naší amatérskou opravou? Tento článek by měl alespoň trochu poradit, co zmůže majitel sám, pokud bude správně dodržovat postupy, koncentrace roztoků a hlavně šetrně zacházet s vybavením, a zároveň by měl upozornit na situace, které vyžadují jen zásah zkušeného konzervátora či restaurátora.

Každý správný mlynář se snaží zachovat své zařízení v provozuschopném stavu co nejdéle, neboť tak mu velí odvěké zákony ekonomiky. Potkala jsem na svých cestách dřevěné mlýnské převody ze třetího, šestého a desátého století. Převody stále funkceschopné, i když dávno nepoužívané. Tyto moje cesty ale vedly pouští a utvrdily mne v jediném poznání – dřevo je věčný materiál, avšak pouze za určitých podmínek a okolností.

Diagramové značky se používají při zjednodušeném zakreslení technologického vybavení ve mlýně do přehledného diagramu.

Výtah s referátu předneseném na semináři Vesnické technické objekty ve Vysokém Mýtě v říjnu 2007

Vývoj technologie vodních mlýnů je probrán v různých učebnicích a publikacích, naposledy ukázkově v knize p. Štěpána Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Větrné mlýny zatím zůstávaly jaksi mimo... Proto chci na několika příkladech ukázal, že i do větrných mlýnů pronikl prudký rozvoj technologie obilních mlýnů v první polovině 20. století.

Terénní průzkum mlecích kamenů, první mlecí kameny našich mechanických mlýnech, nálezy pomůcek k překlápění běhounů, vybavení mlecích kamenů – spodků...

Nejčastěji jsou mlecí kameny používány v tzv. kamenném složení, které tvoří dva kameny – spodek a běhoun. Spodek (též ležák) je spodní, neotáčející se mlecí kámen, ve středu s kruhovým otvorem (ve spodní části upraveným čtyřhranným otvorem) k osazení kuželice, sloužící jako ložisko pro železí (svislá hřídel, která přenáší energii na běhoun). Běhoun je opatřený kruhovým otvorem s vysekanými „zádlaby“ pro kypřici (do ní zapadá železí) na straně mlecí plochy.

Většina větrných mlýnů německého typu se otáčí pomocí vůzku („kozlík”).