Hamleta, fiktivního kralevice dánského jistě netřeba představovat, Tuborg má také co do činění s dánským královstvím (pro totální neznalce – je to nejpopulárnější značka dánského piva, ale pro našince zvyklého na domácí moky nic moc…) a větrné mlýny také k Dánsku patří. Což zaznamenal už Karel Čapek ve své „Cestě na sever“, v kapitole věnované právě Dánsku, a větrníky jsou v tomto cestopise také autorem vyobrazeny.

Když v červnu roku 1974 (odmítám počítat, kolik let tomu již je…) pořádalo brněnské technické muzeum ještě ve svém sídle v centru Brna mezinárodní seminář o větrných mlýnech, byl bezesporu jedničkou mezi účastníky Anders Jespersen ze skanzenu Lyngby u Kodaně, který se zabýval typologií dánských větrných mlýnů. Měl je pěkně „rozškatulkované“ podle několika hledisek a sledoval, jak se u nich mění zastoupení jednotlivých konstrukčních a technologických prvků v souvislosti s jejich polohou v Dánsku. Jeho přednáška vyšla ve sborníku z tohoto semináře (TMB 1974). Měl jsem tou dobou shodou okolností již v kapse tzv.“devizový příslib“ právě pro cestu do Dánska. (Zeptejte se prarodičů, co tenhle glejt znamenal, jen stručně – byla to nezbytná podmínka pro cestu „na západ“ a na její získání nebyl žádný právní nárok. Na mne se štěstí usmálo proto, že zamýšlená cesta byla posvěcena dobrozdáním sportovních redakcí tehdejší Mladé fronty a ČTK, jako jejich zpravodaje na MS v orientačním běhu, budiž jim za to dík.) Informaci o větrných mlýnech v Dánsku z brněnského semináře jsem proto přetavil v pátrání po jednotlivých lokalitách s výskytem „větrníků“ - a v době hluboce předinternetové to byla detektivka, navíc ani jen trochu podrobnější tištěné mapy tzv.západních zemí také nebyly k dispozici.

Anders Jespersen, který představil dánské větrné mlýny roku 1974 na semináři v brněnském technickém muzeu, u jednoho z moravských větrných mlýnů.	První dánský větrný mlýn, který jsem viděl v září 1974 na vlastní oči: Skagen, nejsevernější dánské městečko, rybářský přístav a východiště ke konci Dánska, mysu Grenen.

Zkrátka – po skončení zmíněného mistrovství světa jsem si v září roku 1974 cestu o týden prodloužil putováním po zemi, která mne již tehdy „výrazně oslovila“ a projel jsem ji převážně autostopem a se stanem od nejsevernějšího cípu Jutského poloostrova, mysu Grenen u Skagenu až po jižní cípek ostrova Falster, kde z Gedseru odplouval trajekt směřující zpět „na východ“ – fakticky tedy na jih – do bývalé NDR a domů. Ve fotoaparátu jsem si odvážel fotografie větrných mlýnů ve Skagenu, Nyborgu, Traenekeru, Svendborgu a Bregninge, což znamenalo projet nejen Jutským poloostrovem, ale také ostrovy Fyn, Tasinge, Langeland, Lolland, Sjaellad a Falster, ale i „pidiostrůvky“ jako Tasinge, Sio, Bogo…

Když se roku 1990 naše hranice otevřely, vedla má první svobodná cesta opět do Dánska, tentokrát na ostrov Bornholm, který je blíž Švédsku, Polsku i Německu, ale je dánský. V obci ARSDALE na jeho východním pobřeží stojí výrazný „holanďan“, stále provozuschopný a provozovaný. Originálními žulovými kameny mele při rychlosti větru nad 4 m/s zrno na mouku, kterou je možné si ve mlýně i s návodem na upečení chleba koupit. Podle posledních informací je u mlýna i vlastní dílna na „leštění“ – tedy spíš asi ostření – mlýnských kamenů. I když už se dá z Kodaně na Bornholm dojet celkem pohodlně díky mostu přes Oresund do švédského Malmo a přes Trelleborg do Ystadu a pak dvouhodinovým trajektem, je to spíš námět na samostatný výlet, každopádně s kolem.

Také při dalších cestách do Dánska – a bylo jich od roku 1990 víc než třicet – byly větrné mlýny, kdykoliv to bylo možné, znovu „pevným bodem“na trase. O některých mlýnech jen stručně – cílem není jejich detailní popis, ale inspirace a námět na cestu. Asi by to byla týdenní výprava „skalních“ (po)větrníků, ochotných obětovat tolik času své úchylce. Úvahy zatím směřují k termínu v září, ideální by byl mikrobus, za volantem by v měl být jedinec rovněž obdobně postižený, aby ho nadšení nad objevováním větrných mlýnů nepřekvapovalo. Expedice by měla mít „útočný styl“ s operativními změnami programu podle situace a možností (např. pro koupání v Severním moři), s kempováním na trase a předpokládanou „pevnou“ základnou na dvě noci v hostelu v Koldingu, s jedním větrníkem přímo „za rohem“ a několika dalšími povětrnými pozoruhodnostmi v blízkém okolí.

Možné cíle pro větrného mlynáře:

KODAŇ – asi se nevyhneme nutnosti pozdravit malou mořskou vílu (ale nedaleko je i větrný mlýn!), hlavním cílem by však měl být skanzen v Lyngby na severním okraji Kodaně. Několik původních větrných mlýnů, přenesených z terénu, ale i další lidové stavby ze všech regionů Dánska, zkrátka dobře vedený a v mezích možností autentický skanzen. (Podrobnosti je možné nastudovat v Kousek od centra Kodaně je i bývalý větrný mlýn, přestavěný na obydlí v areálu dánského Národního muzea. Na západní okraji města jsem několikrát doslova „z rychlíku“ zahlédl dosud nenavštívený velký větrný mlýn…

Tento větrný mlýn stojí v Kodani nedaleko symbolu dánské metropole malé mořské víly	Větrný mlýn v obci Bregninge na ostrově Tasinge, přestavěný na stylovou restauraci.

NYBORG – cesta do tohoto města na ostrově Fyn vede přes nejdelší lanový most v Evropě přes průliv Store Baelt. Mezi dvěma 264 m vysokými pilíři visí na lanech 1624 m dálnice 65 metrů nad hladinou moře. Mlýn „Dyrehave Mollen“ na jižním okraji Nyborgu je 25 m vysoký, má 7 pater, postaven byl roku 1858 asi z 1 milionu cihel. Křídla jsou dvacetimetrová, natáčení střechy automatické pomocí příčně uloženého menšího větrného rotoru. Mlýn je ve vlastnictví současných majitelů od roku 1916.

VEJLE – větrný mlýn slouží jako malá galerie.

KOLDING – větrný mlýn v majetku města, jeho součástí je pravděpodobně bývalý sklad či sýpka, v současnosti je celý objekt využíván jako „job-center“; z kusé informace jde o středisko pro zaměstnávání nezaměstnaných, či jejich rekvalifikace – každopádně zajímavé sociálně bohulibé využití. Jak naschvál jsem byl v Koldingu během víkendu, takže zavřeno.

Větrný mlýn v Koldingu, sloužící městu jako „job center”.	Průvodce v Muzeu Poul la Coura v Askově ukazuje nákres původní podoby objektu s větrnou elektrárnou na plošině, v pozadí dochovaná část autentické badatelny Poul la Coura.

BREGNINGE – malá obec na ostrůvku Tasinge, na spojnici mezi ostrovy Fyn a Langeland.
Vše pospojováno mosty. Mlýn z roku 1805 přestavěn r. 1950 na stylovou restauraci místy pro 125 hostů, nabízí i „mlýnské speciality“ – proč nepoznat mlýny i dalším smyslem?

FREDERIKSHAB - osada mezi Koldingem a Billundem (Legoland, nějaký větřák snad také, ale za návštěvu asi nestojí). Frederikshab Mill Park je na zváženou. Neviděl jsem, jen jsem lokalitu objevil mezi dánskými mlynářskými pozoruhodnostmi na internetu. Dílo místních farmářů, podle internetu „z jedlí a modřínu“, celkem 5 větrných a 2 vodní mlýny, v porovnání s jejich vzory v poloviční velikosti, některé z nich jsou však o něco větší, aby bylo možné vejít i dovnitř a dva jsou prý i funkční. Zdá se mi to dost ztřeštěné, ale za vidění to asi stojí, když je to na trase.

SKAGEN – asi nejstarší dochovaný větrný mlýn, součást místního malého skanzenu. Asi o 3 km severněji končí mysem Grenen Dánsko. Trasa vede dunami i kolem opevnění z II. světové války.

Výčet není vyčerpávající, poblíž ideální trasy je ještě několik mlýnů. Všechny výše vyjmenované mlýny jsou „holanďané“, takže by to jistě chtělo ještě zvolit nějaký mlýn sloupový, tipy by byly. Kdo by si chtěl zapátrat,má možnost – na stránkách www.visitdenmark.dk zadat hledání „wind mill“, a o zábavu je postaráno. Po celou cestu Dánskem nás budou provázet i pohledy na větrné elektrárny. V Dánsku také byla postavena r. 1891 první větrná elektrárna v Evropě, jejíž podoba nezapírala příbuznost s větrným mlýnem. V objektu, který byl „badatelnou“ Poul la Coura, prvního stavitele větrných elektráren v Evropě, je dnes muzeum, takže ASKOV, Mekku evropských přátel větrných mlýnů (a elektráren) bychom neměli minout.

Nejvyšší horou Dánska je již několik let Mollenhoj, tedy mlýnská hora. Její výškové prvenství bylo zjištěno až nedávným satelitním přeměřením dánských hor, takže byl o 9 centimetrů (!!!) překonán dosud nejvyšší bod Dánska, Yding Skovhoj (170,77 m n.m.). Mlýnskou horu bychom neměli vynechat, kdo chce, může ji zdolávat i himalájským stylem (kyslík, nosiči, aklimatizace, postupné tábory…). Nadmořská výška vrcholu je 170,86 m, vzdálenost od „basic campu“ (= parkoviště) několik desítek metrů, od dálnice pár kilometrů. A protože nejen mlýny živ je člověk, nabízí se na trase řada dalších pozoruhodností, od přírodních scenérií západního pobřeží Jutského poloostrova, s možností návštěvy opravdového fungujícího majáku, přes rodné město a dům H. Ch. Andersena a třeba i rybářské přístavy s udírnami ryb (takový úhoř přímo z udírny, když ho necháme trochu zaplavat v Tuborgu…)

A na trase jsou i místa spojená s českou historií. Ostrůvek Mando je místem, kde se půdy dánské poprvé dotkla vznešená nožka princezny Dagmar, původem z Čech, když si ji do své země přivezl král Waldemar po zastávce v Lubecku (kde se s ní oženil). Tehdy bylo královským městem i blízké Ribe, kde má Dagmar na místě bývalého královského hradu pomník. Ostrůvek Mando leží v unikátní přírodní scenérii tzv. „vadehavet“, moře-nemoře, příliš mělkého na to, aby se na ostrůvek dalo dojet lodí, leč přece jen zaplavovaného přílivem, Jak se tam tedy dostaneme? Uvidíme…

Foto a text: Břetislav Koč

Návrh trasy na zájezd sekce do Dánska najdou její členové na interních sekčních stránkách... viz odkaz v pravém menu „Stránky sekce”.