1952	2005	2005

Větrný mlýn holandského typu stojí u čp. 192/178 asi 700 m severovýchodně od středu obce v nadmořské výšce 595 m, vpravo od silnice do Otinovsi, trať Na pasece pč. 83.

Větrný mlýn postavil v roce 1874 Antonín Zukal, původem z Panského mlýna od nedalekého rozstáňského rybníka. Do roku 1922 se ve vlastnictví vystřídalo 14 majitelů. Za zmínku stojí Rudolf Zukal, který v roce 1904 odstranil větrné lopaty a zřídil plynový motor. Navzdory této modernizaci ale větřák nevynášel, protože roku 1917 odešel z Rozstání do Podolí u Brna kde si koupil mlýn vodní. V roce 1919 získal větřák Alois Zapletal, který se zřejmě nejvíce zasloužil o jeho konec. Postupně rozprodal všechno strojní zařízení a po roce odešel. V roce 1922 ukončil mlýn provoz. Poté co mlýn ztratil svou původní funkci se jeho budova ztratila mezi okolními hospodářskými budovami, které jsou na něho těsně přilepeny. Dnešní majitel provádí postupně na všech částech usedlosti i mlýna rozsáhlou rekonstrukci, proti které památkáři opakovaně protestují.

Majitelé:
1874 Antonín Zukal první majitel i stavitel v jedné osobě
1875 Karolína Kratochvílová,
1887 Martin Kratochvíl,
1887 Pavel Vágner,
1889 František Král,
1892 Josef Kartochvíl,
1894 Vincenc Kratochvíl,
1894 Tadeáš Zukal,
1900 Vincenc Bureš,
1904 Rudolf Zukal,
1917 Josef Mynařík,
1919 Alois Zapletal,
1921 Moravská průmyslová a agrární banka v Brně,
1922 Marie Zukalová. Po roce 1922 už nepracuje.

Budova mlýna má průměr 8,4 m a výšku 11 m. V současné době je mlýn ze všech stran obklopen hospodářskými budovami čímž ztratila svou izolovanou polohu v krajině. Mlýn se nachází v seznamu nemovitých kulturních památek, ale v mapách nebývá uváděn. Mlýn je nejméně zachovalým z šestice větřáků na Drahanské vrchovině a jeho památková hodnota velmi nízká. Mlýn je obehnán neprůhledným plotem a bujnou vegetací a není prakticky odnikud vidět. Slouží jako rekreační objekt a je nepřístupný.