※ větrné mlýny v českých zemích ※
▫▫▫ webík pro potěchu oka i ducha ▫▫▫

Motto: Větrné mlýny bývaly v naší minulosti symbolem pokroku,
             možná by jimi mohly být i dnes.                                autor

<x13>Přátelé větrných mlýnů</x13>

Podzimní zasedání sekce Brno a okolí

Vydáno dne 17. 05. 2011 (4151 přečtení)
Po pěti letech trvání sekce se vracíme na místo činu. Právě v Brně v prostorách Technického muzea (dále jen TMB) kde vznikla sekce „větrné mlýny” se uskutečnilo v pořadí páté zasedání „povětrníků”.

Větší část členů se sešla již v pátek k příjemnému posezení a mlynářskému povídání u vínka a různých napečených dobrot. Zbytek se přidal v sobotu, kterou jsme věnovali z části návštěvám expozic technického muzea a zčásti zajímavým mlýnům v okolí Brna. První zastávkou bylo depo kolejových vozidel v Líšni. Areál se nachází v prostoru bývalého nádraží místní dráhy a rozkládá se na ploše více než 1,5 ha. Základem sbírky městské hromadné dopravy se stalo 12 provozuschopných historických tramvají, převzatých od Dopravního podniku města Brna v roce 1971. V přístupném depozitáři je dnes umístěno zhruba 60 vozidel tří kolejových rozchodů a všech trakcí. Většina je renovována a v provozu-schopném stavu, mohou sloužit při předváděcích jízdách. Sbírka celkově dokumentuje nejrůznější technická a provozní řešení od počátku městské dopravy až do současnosti. Dominantní částí depozitáře je sbírka téměř úplné řady brněnských tramvajových vozidel, dále jsou zde vystaveny další tramvaje z různých měst bývalého Československa.

autobus
Líšeň
Exponát TMB Škoda 11 - 1305
a náš tradiční dopravní prostředek
Účastníci zasedání v expozici MHD :-)
v Líšni


Současnou podobu získal Jarošův mlýn ve Veverské Bítýšce v roce 1938 kdy proběhla demolice stávajícího mlýnku a následně vystavěn mlýn nový. Prohlídka s poutavým komentářem byla náplní druhé naší zastávky. Ministerstvo kultury ČR v roce 2002 prohlásilo vodní Jarošův mlýn se strojním a unikátním dřevěným technologickým vybavením za kulturní památku. Mlýn představuje typickou stavbu z první poloviny 20. století a je názorným dokladem a výpovědí o tom, jak se zpracovávalo obilí a mlela mouka ve vodním válcovém mlýně. Prošli jsme celý technologický proces od vstupních surovin, obilného zrna přes čištění, šrotování a mletí a seznámili se jak se vyrobí mouka hladká, polohrubá, hrubá, krupička, krupice, oddělí se otruby a klíčky, nežádoucí příměsi, plevel a jak se ve mlýně dříve žilo. V budově mlýna se také konají různé akce a výstavy a možná právě i proto je ve mlýně spousta harampádí a věcí které nemají s mlýnem a životem v něm žádnou souvislost. Což mírně kazí dojem s jinak zajímavé prohlídky.

Po společném obědě v hostinci U Farlíků v Křtinách jsme navštívili Starou huť u Adamova. Objekty Staré huti jsou umístněny v Josefovském údolí u Křtinského potoka přibližně 3 kilometry východně od Adamova. Jsou pozůstatkem hutnického komplexu, který zde nechal počátkem 18. století vybudovat kníže Jan Adam z Liechtensteina. Vysoká pec byla vystavěna v roce 1746, koncem 18. století pak byla přestavěna. V roce 1971 byla zahájena rekonstrukce areálu, který později převzalo TMB. Po dokončení v roce 1984 byla otevřena expozice. Dominantou celého areálu je vysoká dřevouhelná železářská pec, jejíž mohutná stavba o základně 12 x 12 metrů dosahuje desetimetrové výše. V budově bývalé modelárny jsme navštívili expozici Železářství střední části Moravského krasu, počátky metalurgie železa a prohlédli si pohyblivé modely, ukázky místních rud, archeologické nálezy a litinové výrobky. V areálu vzniká i muzeum kusových železářských pecí pod širým nebem.

Zlatým hřebem podzimního zasedání byla návštěva Porčova mlýna v Býkovicích. První historická zmínka o mlýně je uvedena v zápise v purkrechtních registrech dědiny Bejkovic, vedených od poloviny 17. století. Na svátek sv. Václava roku 1676 koupil David Porč od Jana Jabůrka mlýn a polnosti za 110 zl. a toto vlastnictví rodu Porčů trvalo až do roku 1955. Poslední mlynář z rodu Porčů mlýn v témže roce prodal.
Jarošův mlýn
Stará Huť
Býkovice
Jarošův mlýn
Veverská Bítýška
Stará huť u Adamova Posezení v rybárně
u Porčova mlýna


Tři pánové, Milan a Zdeněk Růžičkovi a pan Ladislav Šumbera koupili mlýn, který znali ze svého dětství. Tento mlýn již dávno nebyl funkční ani obyvatelný. Jejich sen, aby mlýn zase klapal a sloužil svému původnímu určení, se vyplnil. Z původního vybavení z roku 1820 se mlynářské zařízení nedochovalo, ale pánům se podařilo získat plány mlýna z roku 1946 a tyto posloužily jako podklad pro další rekonstrukci. V současné době renovovaný mlýn skutečně mele a jeho vnitřní vybavení jsme si mohli prohlédnout a za vedení pana mlynáře sledovat celý proces od mletí obilí až po upečení chleba. Pan otec, Arnošt Natal o svém snažení říká: "Není snadné toto řemeslo oživit, zatím se nám daří mouka jen na chleba, ještě ne tak hladká jako na koláče." V tomto mlýně se můžete nejen poučit a ochutnat chléb, ale také ubytovat. Mlýn je vybaven tak jak mohla světnice, ve které bydlela mlynářská rodina, vypadat v roce 1820. A tím to nekončí i třeba ručně vyráběná okna, skla, vše je staré řemeslo podle zkušeného restaurátora. Na Porčově mlýně se skutečně podařilo oživit historii moravského venkova. Den jsme zakončili skvělou večeří s majiteli v rybárně u mlýna. Nezapomenutelným večerem nás provázel flašinet Henri Noubela.

Na neděli nám zbyla „práce”, ale obohaceni o nová setkání a zážitky nám to šlo pěkně od ruky a tak po zhodnocení našich úspěchů v upynulém roce a stanovení si cílů a úkolů pro rok další, jsme si ještě stihli detailně prohlédnout expozice Technického muzea v Brně.

Za organizaci zasedání děkuji hnacímu motoru našeho členského mlýna Honzovi Doubkovi.

Text a foto: Petr Veselý

| Vložil: Petr Veselý | Informační e-mailVytisknout článek

Stránky Kruhu přátel Technického muzea v Brně (TMB) sekce větrné mlýny
Vytvořeno pomocí phpRS - redakčního systému.