※ větrné mlýny v českých zemích ※
▫▫▫ webík pro potěchu oka i ducha ▫▫▫

Motto: Větrné mlýny bývaly v naší minulosti symbolem pokroku,
             možná by jimi mohly být i dnes.                                autor

<x02>Konstrukce</x02>

Konstrukce větrného mlýna německého typu

Vydáno dne 29. 12. 2005 (7689 přečtení)

U nás nejrozšířenější větrný mlýn sloupový je dvoupatrová stavba čtvercového nebo skoro čtvercového půdorysu o běžných rozměrech 5 x 5m; 5,8 x 5,5m; 5,5 x 6,2 m ap.

Větrný mlýn ve Skaličce, z jehož popisu se bude dále při udávání konkrétních rozměrů vycházet, má půdorys 6 x 6 m. Máme ovšem také mlýny nejen podstatně menší (Starý Poddvorov 3 x 3 m, výška 7 m), ale i větší (Jakubčovice 6,6 x 6,6 m; trámy dvojitého kříže mají profil 45/50 cm, 6 vzpěr 45/45 cm, střední sloup 80/70 cm, podlaha mlýnice je 3,2 m nad terénem). Průměrná výška těchto větrných mlýnů bývá 10 - 13 m. Sekerníci však metrické míry nepoužívali, měřili na sáhy (1,89 m), střevíce (31,6 m) a palce (coul, cól = 2,54 cm, mlynáři udávají 27 mm).

Základ větrného mlýna tvoří rovnoramenný dubový kříž (podešve), který je izolován od země plochými kameny (šledami) nebo křížovou podezdívkou, jejíž kameny, kladené na maltu, sahají do hloubky asi 80 cm; výjimečně se při posledních opravách stavěl kříž z betonu nebo cihel. Jsou-li podešve z měkkého dřeva, jedna nebo dvě příčky se zdvojují. Rameno kříže je dlouhé 550 cm, průřez trámu 45/45 cm.

Do středu kříže je začepován a ještě do země do hloubky 50 cm a někdy i hlouběji zapuštěn nosný dubový čtyřhranný, nad sedlem osmihranný sloup (tatík, otec), který je vysoký 475 cm, ke spodnímu sedlu má výšku 190 cm, průřez má rozměry 60/60 cm. Při použití slabého dubového dřeva se hrany nepřitesávaly. Střední sloup a sedlo navlečené na otci podpírají čtyři dubové vzpěry (apoštolové 45/45 cm), které jsou začepovány zářezy (pracnami) do čepového rámu zvaného sedlo a dole pod úhlem čtyřiceti pěti stupňů do podešve. Nahoře je tatík obtažen železnou obručí a zakončen čepem. Tyto části konstrukce jsou stabilní, ostatní díly včetně složení jsou otáčivé dvěma vodorovnými sedlovými trámy zvanými „štrajchholce” (na Hané „dědek a babka”), které se pohybují na rámovém sedle. Třetí vodorovný trám na kterém je zavěšena kostra mlýna, tvoří dubová „matka” („platva”), je nasazena ve výši podlahy druhého patra na čep tatíka a chrání mlýn před vyvrácením. Prostoru pod mlýnem se říká „pode mlýnem” nebo „pod větřákem”, bývá vyplněn hospodářským nářadím. Do prvního patra vede obvykle vnější kryté schodiště s krytou pavláčkou. Někdy tu přesahuje šalanda („jizbečka” nebo „světnička”) ve které jsou jen nejnutnější potřeby mlynáře, který zde odpočíval při mletí. Kostar mlýna je z měkkého dřeva, pobíjejí se ve svislém směru prkny napuštěnými karbolínem, spáry se lištují. říká se tomu „kabát mlýna”. Vzhledem k otáčení mlýna končí bednění asi 20 cm nad zemí.

Větrný mlýn se otáčí pomocí vůzku („kozlík”), který se skládá ze svislého sloupku a vodorovné páky. Mezi sedlové trámy je vklínována asi 6,5 m dlouhá voj (také „oje”, „ocas”), k jejímuž dolnímu konci, vznášejícímu se asi 20 cm nad zemí, je přivázán provaz, lano nebo řetěz. Při otáčení mlýna pákou se lano navíjí na svislý otáčivý sloupek přenosného vůzku, který se po otočení mlýna zachytí za jeden z osmi až dvanácti kolíků, vyčnívajících v obvodu mlýna. Rumpálové natáčení mlýna není příliš namáhavé a je i praktické.

Konstrukce dřevěného mlýna

Legenda k obrázku:
1. Zakončení krku hřídele (hlava)
2. Hřídel křídel (zřídel, val)
3. Palečné kolo
4. Zuby palečného kola (palce)
5. Příčný trám složiskem horního kamene (stolica)
6. Násypka na obilí (koš)
7. Pohyblivé dno násypky (korčák)
8. Kryt mlýnských kamenů (lub)
9. Převod mezi palečným kolem a osou mlýnského kamene (trýb, ceví)
10. Střední sloup (otec, tatík)
11. Bubnový naviják k regulování brzdy (vaček)
12. Kláda držená táhlem na brzdícím zařízení (drak)
13. Trámový rámec držící nosné trámy I. patra (sedlo)
14. Vzpěry středního sloupu (apoštolové)
15. Základový kříž z trámů (podešve)
16. Rohové trámce kostry (sloupy)
17. Trámec k natáčení budovy (oje, ocas)
18. Přechod rozemletého zrna do moučnice (aufcuk)
19. Schránka s moučnými síty: moučnice (múčnica)
20. Truhla
21. Vodorovný nosný trám II. patra (matka, platva)
22. Trámy křídel (pláty)
23. Křídla (lopaty)
24. Výplně křídel z lísek (plachty)

A. Přízemní část (pod větřákem)
B. I. patro (moučnice a šalanda)
C. II. patro (zanáška)
D. Šalanda

Stránky Kruhu přátel Technického muzea v Brně (TMB) sekce větrné mlýny
Vytvořeno pomocí phpRS - redakčního systému.