※ větrné mlýny v českých zemích ※
▫▫▫ webík pro potěchu oka i ducha ▫▫▫

Motto: Větrné mlýny bývaly v naší minulosti symbolem pokroku,
             možná by jimi mohly být i dnes.                                autor

<x02>Konstrukce</x02>

Kameny v českých mlýnech

Vydáno dne 14. 04. 2008 (7670 přečtení)
Nejčastěji jsou mlecí kameny používány v tzv. kamenném složení, které tvoří dva kameny – spodek a běhoun. Spodek (též ležák) je spodní, neotáčející se mlecí kámen, ve středu s kruhovým otvorem (ve spodní části upraveným čtyřhranným otvorem) k osazení kuželice, sloužící jako ložisko pro železí (svislá hřídel, která přenáší energii na běhoun). Běhoun je opatřený kruhovým otvorem s vysekanými „zádlaby“ pro kypřici (do ní zapadá železí) na straně mlecí plochy.

Z hlediska materiálů třídíme mlecí kameny na přírodní, francouzské a umělé. Z přírodních kamenů se v českých zemích nejčastěji používaly kameny pískovcové.

Francouzský kámen tvořily segmenty sladkovodního křemence osazené při obvodu mlecího kamene. Jsou buď natmelené na přírodním kameni nebo zalité v cementové směsi. Tento sladkovodní křemenec se těžil v oblasti kolem města La Ferté sous Jouarre, nacházejícího se necelých sto kilometrů východně od Paříže. Obilí se na segmentech sladkovodního křemence drtilo a řezalo, zatímco pískovcové kameny jej zpravidla jen roztíraly. V českých zemích nastupují francouzské kameny od roku 1866, kdy je začíná vyrábět pardubická firma Hübner a Opitz.

kámen Horní Sloupnice
kámen Horní Újezd
Horní Sloupnice (UO),
kámen z krupníku křesaný po obvodu.
Foto Radim Urbánek, 2004.
Horní Újezd (SY),
francouzský kámen.
Dobře viditelné jsou segmenty sladkovodního křemence.
Foto Radim Urbánek, 2008.


Umělý kámen se vyráběl z drti francouzského sladkovodního křemence, smirku nebo jejich společné směsi s fixováním chlormagnesitem. Umělé kameny jsou tvrdší než kameny přírodní, a proto se nemusely tak často křesat (viz Povrch mlecích ploch kamenů).

Použití mlecích kamenů se obvykle spojuje jen s obyčejným složením a kamennými šrotovníky, ale skutečnost je o trochu pestřejší. Mletí u nejstarších českých uměleckých mlýnů probíhalo také prostřednictvím mlecích kamenů a to nejen v počátcích uměleckých složení, ale přinejmenším až do druhé poloviny 70. let 19. století, kdy u nás nastupují první prakticky použitelné válcové mlecí stolice. Zdůrazněme, že tyto porcelánové válcové stolice sloužily výhradně k luštění (tedy mletí v podobě jakéhosi rozlamování) krupice, a proto mletí zrna kamenům stále ještě převzít nemohly.

Povrch mlecích ploch kamenů se upravoval křesáním, tj. jejich ostřením. Jednak se na vrchní straně spodku a spodní straně běhounu vysekaly drážky zvané remiše (též větrníky). Pomocí nich se zrno dostávalo ze středu k okraji mlecích ploch kamenů a zároveň zajišťovaly chlazení. Druhou důležitou úpravu prováděly mlynáři tak, že zdrsnily plochy mezi remišemi.

kámen Krchleby
kámen Ostroměř
Krchleby čp. 11 (RK),
pískovcový běhoun s vysekanými otvory pro jednoduchou pevnou kypřici.
Foto Radim Urbánek, 2006.
Ostroměř (JC),
pískovcový běhoun s trojramennou pevnou kypřici.
Snadno rozeznáme remiše a zdrsnění povrchu mlecí plochy.
Foto Radim Urbánek, 2004.


Pozornost si zaslouží i již zmíněná kypřice. Ta je buď pevná s motýlkovým nebo trojramenným tvarem, anebo tzv. balanční skládající se z dvou do sebe vzájemně zapadajících dílů, které v principu vycházejí z Kardanovy spojky.

Kameny se používaly nejen k mletí (obilovin, koření, dřevěného uhlí, rud…), ale také ke špicování. Špičák vypadá jako kamenné složení z hrubozrnných pískovcových kamenů obvykle menšího průměru. Běhoun špičáku se lehčil (zvedl se od mlecí plochy ležáku) asi na délku zrna, a sloužilo k tzv. špicování obilí, tj. ke zbavování jeho špiček a také klíčků, v nichž je větší množství tuku, který u mlýnských produktů způsobuje jejich rychlé žluknutí.
Specifickou podobu a využití mají kameny tzv. holendru neboli jednoho z druhů krupníku, zařízení používaného k výrobě krup. Holendr se skládal pouze z jednoho kamene rýhovaného po obvodu, osazeného na vodorovné hřídeli a otáčejícího se v lubu, na vnitřní straně opatřeného zdrsněným plechem. Ječmen, z něhož se kroupy vyráběly, se omílal mezi lubem a kamenem, které se u starších řemeslnickým způsobem vyráběných holendrů otáčely vzájemně opačným směrem. U holendrů vyráběných od poslední čtvrtiny 19. století továrně se otáčel pouze kámen v pevném lubu.

PhDr. Radim Urbánek

Použitá a doporučená literatura:
Hertík, E.: Příruční kniha mlynářská, Praha 1888.
Hudec, J.: Nástin praktického mlynářství, Praha 1908.
Karas, J.: Historický vývoj mlynářství, Praha 1919.
Karas, J.: Mlynářství a stavba mlýnů, díl III. Mlecí stroje. Praha 1926.
Lehovec, A.: Učebnice praktického mlynářství, Praha 1936.
Štěpán, L. – Křivanová, M: Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách, Praha 2000.
Tureček, F.: Stroje mlecí, Pardubice 1949.

Stránky Kruhu přátel Technického muzea v Brně (TMB) sekce větrné mlýny
Vytvořeno pomocí phpRS - redakčního systému.